Dnes se hraje nohejbal na mezinárodní úrovni, ale dříve to byl ryze český sport. Za kolébku nohejbalu se neoficiálně považuje rok 1922, kdy se zrodil první nápad hrát fotbal přes nataženou šňůru. Dorostenci klubu Slavie Praha tím cvičili svoje schopnosti a byli tak prvními průkopníky. Za oficiální vznik nohejbalu se považuje období před válkou, přesněji tedy rok 1936, kdy štamgasti ze Žlutých lázní začali kopat vysoké míče přes celé hřiště. Nejprve byla hra bez pravidel, avšak později bylo jasné, že nějaká být musí, a také přibyla místo šňůry síť a lehčí míč. Začalo se hrát ve dvojicích nebo i trojicích.
Název nohejbal je odvozen od slova volejbal. Název spojuje prvky fotbalu, jako je kopání do míče či hlavičkování, a volejbalu. S volejbalem má společnou síť, tři doteky celkem a jeden dotek míče. Nohejbalu se také říká fotbaltenis, v zahraničí footballtennis. Důvodem je i jistá podobnost s tenisem, a to taková, že je stejná výška sítě a jeden dopad míče. Tento název se však v Čechách moc neujal a hráči daleko radši používají název NOHEJBAL.
Kolem roku 1940 se konal první turnaj dvojic v nohejbale v osadě Montana na Berounce u Mokropes. Kromě nohejbalových hráčů tehdy zvučných jmen (Kožmín, Tauc, Sláma, Bican, Saifert, Čapek Svoboda…) přišlo i mnoho diváků.
Postupem času se z nohejbalu stával stále populárnější sport. Hráči velkých klubů jako Sparta nebo Slavie provozovali nohejbal jako vedlejší přípravu pro fotbal. Pořádaly se velké letní turnaje ve dvojicích a v Praze nově i ve čtveřicích. Pravidla nohejbalu sepsali autoři Borkovec a Kulhánek. Zajímavostí tohoto období je první nohejbalový videozáznam z roku 1944, který byl v rámci týdeníku Aktualita tehdy promítán v kině.
Psal se rok 1953, když nohejbalistům přestaly jednorázové turnaje stačit. Chtěli svoje síly poměřovat pravidelně, a tak konečně založili dlouhodobou soutěž, a to první nohejbalovou trampskou ligu. V lize bylo 10 týmů z celých Čech – kromě Prahy z Českých Budějovic, Příbramska, Strakonic, Plzeňska, Náchodu a Liberecka.
V 70. letech už rostl boom nohejbalu takřka po celé České republice. Dostával se do škol, stále přibývalo nových týmů a soutěží, rozrůstala se ligová soutěž, větší města hrála mezi sebou. Začaly vznikat organizace při ČSTV a brzy byl založen Český nohejbalový svaz (ČNS), který spravuje přes 100 oddílů. Byl také vydán nový soutěžní řád a pravidla nohejbalu. Ze zajímavostí můžeme zmínit třeba fakt, že v roce 1973 byla poprvé vyhlášena anketa Nohejbalista roku.
Osmdesátá léta byla pro nohejbalovou historii typická hlavně tím, že začala školení trenérů. Vznikly další soutěže včetně mezinárodních utkání. Koncem 80. let byla založena Mezinárodní fotbaltenisová asociace neboli IFTA. Tehdejší ČSSR poslalo do asociace přihlášku a spolu se Švýcarskem, NSR, Rumunskem, Itálií, Anglií a Řeckem se stalo jejím členem. Zajímavostí bylo, že ČSSR mělo jiná pravidla než mezinárodní soutěže. Také se stalo, že pokud se mistrovství ČSSR konalo v Česku, hrálo se podle českých pravidel, a pokud se hrálo na Slovensku, zůstalo se u pravidel mezinárodních. Rozdílnost pravidel s sebou nesla kritiku, ale problém se vyřešil, když došlo k politickému rozdělení ČR a SR.
Po roce 1993 začala novodobá éra nohejbalu. Nejvyšší soutěží sice bylo mistrovství světa a Evropy, avšak pro naše hráče byl největším úspěchem co nejlepší výsledek v domácí lize, protože zahraničí zdaleka nedosahovalo takových kvalit jako hra v Čechách a na Slovensku. V roce 1994 bylo založeno mistrovství ČR žen.
ČR získala od té doby několik evropských titulů. Za zmínku stojí ME v Německu v roce 1995. O rok později získala ČR titul na MS v Brazílii. V roce 1997 jsme dokonce získali dva tituly z ME ve Francii, které jsme o rok později obhájili na ME v Turecku.
Česká republika získala v nohejbale mnoho titulů a má za sebou dlouhou nohejbalovou historii, avšak věříme, že český nohejbal dokáže ještě mnohem víc.
Zpět na nohejbalové poradenství
použité zrdoje: nohejbal.org
